Stojím tu sama na břehu,
nebyl jsi za mnou celé věky...
Kam si teď chodíš pro něhu?
Už nechceš sedat u mé řeky
a šeptat, kát se za úsvitu,
to, co tak tíží tvoji duši,
svěřovat vlnám, plným třpytu
a vrbě, která předem tuší?
Mnohý, jenž marně hledal krásu,
usedne v přívětivém stínu
a skrytý záclonou mých vlasů
dumavě hledí na hladinu.
Vypráví... a já naslouchám,
slova se ztrácejí v mém dřevu,
černá, zlatá či nachová,
tajemství lásky, strachu, hněvu...
Zmizí v mých proutcích, v listoví,
nebo je vír stahne na hlubinu,
a nikdo už se nedoví,
zda jsi tu jakou vyznal vinu.
Tak jenom přijdi, bude-li to třeba.
Čekám tu věrně na svém místě,
češu si vlasy vůní dřeva
a zpívám - slyšíš?
Jistojistě...
Teda to je nádhera!! :-)
Klaním se, Paní Básnířko!!
02.08.2007 09:40:00 | La Suneteto
pssst...
jen tiše, abych nerušila
poslouchám... libé zpívání...
ta melodie pohladila...
dál úsměvu se nebráním...
pssst...
umění se ukláním...
31.07.2007 19:52:00 | Cecilka
Je moc pěkná, výrazově bohatá...prostě ve mně vyvolala příjemnou emoční vlnu, píšeš báječně
28.07.2007 23:41:00 | Eleagnus
Dávám vyjímečně 100 protože se mě moc líbí.
23.07.2007 12:28:00 | J.Švihovský
Nádherná
19.07.2007 11:18:00 | Marfuša
Opravdu úžasná...a vrba srdce pohladí...
18.07.2007 19:15:00 | Lota
hodně dobrá báseň - krásně poetická:)
18.07.2007 14:58:00 | Rádoby zoufalá
...ze smuteční vrby med ...
...uklidňuje ...
18.07.2007 14:54:00 | WhiteSkull
...taky miluju stromy...hodně mých básní jim patří...ta tvá má náladu smuteční vrby...povedla se :-)
18.07.2007 14:52:00 | no