A chvíle je tavená
O plotnu mého čela
a tenká mizí
a znova
do bílého mléka
prsty namáčela
někdo zvoní za dveřmi
zrovna nemůžu
Prostě nemůžu
Jsem sám
a horký
Od nemoci
Pišpišpišpiš
Si třeba na kousky
Recyklovaných smutků
Jen už prosím začni
Je za dveřmi ona?
Zůstane?
otevřela
vešla na řádek
a bez podpatků
Bosa
Přišla s nabídkou
Chladivých dlaní
-otočím se na druhý
Bok
A obnažené půlky
Si pod peřinu
Neschovám
Recyklované smutky...tak bych vyjádřila realitu zmačkaných rán.
01.09.2008 19:16:00 | Princezna.Smutněnka