Na cestách... životem.

Anotace: Nenapadá mě momentáně nic, co bych sem napsala... Snad že je to z mého všedního života...

Stromy se milují ve větru,
paneláky zazdily šedočernou oblohu.
Mezi okny stíny střídají paprsky slunce,
motor autobusu vrčí na betonové čtverce.
Kolem Chuchelského závodiště projel hasičák,
veslaři s vervou trénují na vlnách.
V Blesku skončila ne jedna celebrita,
s velbloudím klidem po Vltavě plave parník Antarktida.

Je ticho.
Mou hlavu těší klid.
V tom tichu může se má duše zahojit.

Vychází to!
Doléhá na milimetr přesně,
jako talířek od másla na angličanku v křesle.

Útěchou do neklidu mi bude moje bota,
co do rytmu se houpe a kope do holuba.
Ten pak dál nerušeně plaší lidskou populaci,
když chcíple leží na obrubníku na ulici.

V kaluži voda,
na střeše tma.
To ticho mě děsí.
Už jdu spát.