PRŠÍ

Anotace: Ty jsi takhle šťastný a mým úkolem je dostat tě ze svého srdce.Nemám na výběr.Naše blízkost je společensky nemožná.

Dešťové kapky bubnují do zábradlí..
Pronikavé blesky křižují oblohu..
Krásné vonné květy, co už už jednou zvadly..
Ty tou konví vzkřísit nemohu.

Že i přesto všechno jsem vlastně zůstala s tebou..
Konejše chtěla jsem ti říct, že tě miluju.. Vidím se..
Přišli za mnou přátelé, že jiná už je s tebou..
Ta skutečnost, že přijít MUSELI.. Stydím se.

"Ostatní si myslí, že už radši bych měla jít."
Chtěla jsem do ucha pošeptat, avšak nedokázala to přeci..
Že tudy cesta nevede a já takhle nemůžu žít..
Odnesla jsem do sklepa všechny tvoje věci.

Déšť smyl všechnu tu zatuchlou městskou špínu..
A vdechl čisto do ulic..
K čertu s tím, kdo jest viníkem, v tak zoufalým splínu..
Když nezbylo z toho nic.

Vezmi mě za ruku a skákej si v kalužích.
Zburcuj ty dětské pocity na dně duše spící..
Nechci se s tebou tu dneska bavit o mužích.
Jen řekni.. Není to osvobozující?