Bílosvětlá

Jsem bílá bělostná jak z ohňů kouře dým
a přesto šlapu tam,kde v létě není stín.
Jsem bíla na očích,na řasách,na patě
a duši černou mám tak rudě,strakatě.

Vše dobré přeji Ti,ty láskou zarytý
ať jitra jasná máš,ať nejsi zabitý
ať bílou posedlý,zůstáváš sebou sám,
ať věříš ve štěstí,i když se vyhlo nám.

Má liško podšitá od rána do rána.
Ty víš,kde místo mám,tam nejvýš na váma.
Když bosa toulám se tvým svědomím,chci brát,
vždy chodím po trase,kam nedojdeš..no,snad.

A palce na nohou mám čím dál bělejší.
Já jsem svou oblouhou,zemí i povětřím.
Vázal's mě u země na zlatá vodítka,
jsem spíš svá,než něčí,což těžko polykáš.

Nakonec jsi spolkl rád i hořký zeměžluč,
co rostl pod námi,když byl jsi tenkrát MUŽ.