Krotitel Andělů

Pozoruješ záři hvězd,
ostražitě a ruce v pěst,
nasloucháš šelestu křídel ptáků,
jsi osamělý hlídač na majáku,
víš že to nejsou ptáci, ale andělé,
pro ně pláčeš každou noc v kostele,
co chceš, je být jako oni,
pro tebe však nikdo slzu neuroní,
volnost jakou mají, když brázdí nebesa,
hraješ o to s Životem, ale rukáv bez esa,
vyrval bys sis srdce z těla,
jenom abys zkrotil anděla,
polapil a dal mu duši,
proč? To nikdo netuší,
pro něj bys svůj život měl,
a nakonec sám na nebesa odletěl.