Epilog

Až zemřu s úsměvem na rtech,
prosím, místo obličeje dejte mi masku,
na oči dva zlaté dukáty(prosím, ne eura),
abych si mohl zaplatit poslední plavbu.

Až půjdu podsvětím, třást si budu dukáty,
na břehu se zastavím a budu se dívat,
jak ostatní pomalu skrz mlhu utíkají,
do napřažené ruky vložím třesouce zlato.

V nocích jako včerejší opět zde budu,
nad blahé tváře s úsměvem budu přilétat,
nebudu strašit, budu těšit…jak oni těšili mě…