NEZESI

V průletu vlaštovčích pírek
toužila protančit noc
a z pískových oblázků . . .
nazout střevíčky dávné důvěry,
kdy šeptal vítr ozvěnou slibů
memento vyprahlých přání
- - - duhovými samety
splétala mozaiku vzpomínek
kamenným úsměvem
pěstícím koutky tvých úst
- - -
jen
- - -
- - -
- - -
- ……………………………………….
kosou u nohou proťala naději planým růžím
v koši svázaných borůvkových slok
napsaných slavičím hlasem
za jasu posledních…
ranních…
mlh…

…