Zmaten

Jsem radost nebo smutek?
Jsem slabost, nebo síla?
Jsem černý uhel
nebo růže bílá?

Mně neznámé mé nitro
zahaleno v temném plášti
duše bez barvy citu
vnějšek naplněn záští.

Jsem třemi tečkami ve slohu.
Svět je vysoká tmavá sklenička
položená dnem nahoru
v ní jsem já, čajová svíčka.

Její plamen mizí, všude dým
mizím taky, nebo trpce sním?
jsem to co jsem, plný viny?
Jsem to já, ten spratek líný?

A ty si ten co bere, či dává?
nervy už pukají mi od zlosti.
Jistě, ale tiše dohořívá
plamen rozumu a moudrosti.