Básen vs. Poezie

Anotace: Co dodat jedná z děl, které jsem v hlavě mé a vždy a navždy tam ukrytá budou. Však nadejde den kdy každý se o mě dozví, jelikož v mé knize stojí tohle vše co tu vložím......

Jaký rozdíl asi tak může být,
když ve slově hádáš,
ten pouhý význam písmen,
které spojením tvoříš.

V básni toho moc neprožiješ,
jenom rým a koncovkou slova skončíš,
tím teda začíná kariéra básnického rýmu,
to však je asi nejlehčí.

Poezie je o něčem jiném,
není o koncovkách slov,
však jenom si tam s nimi hraješ,
nic jiného jenom prožívej,
to co píšeš,
nikdy už to nebude,
jako předtím.

Kdo porozumí poezii,
ví co od života už chce.
Však jednou či později zjistí,
že všechno je jiné a
takové zvláštní…

Já ze sebe nedělám borce,
však nemusím,
ale vím co od života bych měl očekávat,
když mi nohy srazí,
tak už bych asi neměl vstávat…

To je hloupost vstát a
té chybě se už navždy vyvarovat,
jelikož se říká 2x se už nespálím,
ale proč to někteří dělají stále a
pak na cizím klínu brečí,
že jsou ti největší chudáci,
já bych spíše řekl ubožáci….

V poezii používám také shody ve slově,
ale ne tak tolik co v básni,
je to hnus,
když něco se rýmuje tolik,
a nic to nevypoví ze sebe,
tak proč teda někteří vůbec píšou,
když jim to nejde a nemají ten dar,
jenom takhle plýtvají slovy více,
jak někteří co mluví ….

Jak se říká:
„Každý má svůj styl!“
tak nikomu do toho nekecám,
ať si píše kdo chce co chce,
tohle se mě už netýká,
ale pokud nerozumíš,
tak nedávej bodování,
jelikož tímto znechutíš něco,
co je v tobě….

Pochopil si co sem tím myslel,
když pro vás tohle není nic?
Báseň se od tohoto mnohem více liší,
než vy jste schopni si uvědomit,
ale nikdy více nikdy méně,
co by to pro vás znamenalo,
kdybyste se tímto orientovali?

Někteří nedokáží pochopit sama sebe,
ale věří v to,
že pochopí jiné,
ale poté jsou ještě více zmatenější,
tak mi ty blázne nepiš o ješitnosti,
jestli si myslíš,
že jsi chytřejší a procitneš více,
tak se dívej co já píšu,
pak se teda uč co je vyjadřování citů,
a je mi jedno co si o tom každý myslí,
jelikož stejně uzná,
že mám pravdu …

Má to sice páru pár slok,
hraji si s nimi tak dlouho,
dokud neřeknou stop,
však neříkají,
jenom prohlašují piš dále, piš.
To dělám a jsem rád,
jelikož mám své čtenáře,
co to čtou a hlavně ví o co tam jde,
a ne jak někteří:
„Je to na mě moc dlouhé!!“
však neplácám slovy a neopakuji se,
tak co se ti nelíbí,
ty si píšeš 4 sloky,
a tím si teda uspěl?

Krátké básně jsou jenom,
obyčejné věty,
které odděluješ čárkou nebo tečkou,
a pak použitím enteru uděláš řádek nebo dva….
Mohu psát dál a dál,
tyhle slova mě nepřestávají bavit,
a proč by také měla,
když ví o čem mluví.

Chci, abyste se konečně zamysleli,
a uviděli svět jinak,
než stále vašimi růžovými brýlemi,
které na očích máte a nikdy nesundáváte.

Jenom se zamyslel nad každým slovem,
co kde já mám,
tak ten rým poznáš,
a k tomu sám ho i uděláš.

Pochop nechci někomu něco hatit,
ale však jenom nemachruj něčím,
co nějak neuspěje…
Moji přátelé to ví a
proto i o nich ve svých snech píšu,
jelikož mi dodávají sílu a pocit bezpečí,
že tímto,
vždy a navždy jsem s nimi,
tak se prosím tě nad tím vším zamysli a
nepochybuj o něčem,
čemu nerozumíš …..