Máš mě rád, nemáš mě rád

Přál sis se mnou počítat nebe
S kopretinou přemýšlet zda máš - nemáš mě rád
Chtěl jsi být u mě, když ráno rosa zebe
A stavět v mracích vzdušný hrad

V tom hradu jsem byla tvoje víla
Tvá múza se slzami pod víčky
Svým pláčem jsem se ti však znelíbila
V den kdy nazouval´s mi bílé střevíčky

Oblékla jsem se do šatů slaných
Kopretina se stala naším soudcem lásky
Asi už měla dost tvých řečí planých
Tak zkus příště natrhat radši sedmikrásky