Anotace: … když přicházíš o sourozence dřív, než se narodí (podle skutečného příběhu…) Věnováno…
Neuvidíš růst
maminčino bříško
Nemůžeš klepat
na dveře její kůže
a ptát se
budeš ségra nebo bráška?
O šanci mít sourozence
Tě připravil
osud zákonů a nezákonů
lidského nadvědomí
neznámých veličin…
Rosa Tvé bolesti
těžkne otazníky,
na které nikdo
nezná odpověď
Zvykla jsem si na berličku
„asi to tak má být“
(a život mi po dlouhých letech
z ničeho nic odpoví)
Čím živější je otázka,
tím vzdálenější odpověď…
Na hřbitově svých otazníků
mám ty nejvzácnější květy odpovědí
… Ale kdo vydrží čekat? …
Víš, princezno,
v tom je ten paradox života
… živé občas umírá,
aby to mrtvé jednou ožilo…
(jinde, jinak… pro někoho jiného…
pro nás v jiném čase, v jiné formě…)
Jak Ti předat vlákna
všeho lidského a nadlidského?
… Ta pavučina SMÍŘENÍ
je v koutku duše
každého z nás
Zkus ji, prosím, najít…
... ptáme se ... proč? ... a je tak málo odpovědí ... věci se prostě dějí ... a nakonec nám nezbývá ... než je přijmout ...
10.08.2007 09:00:00 | JardaCH
Souhlas s koprtinkou, duše nenarozených dětí k nám patří stejně jako duše dětí narozených. Žijí v nás a s námi. Je třeba je milovat a dát jim v srdci své místo.
03.08.2007 16:09:00 | Alci
Smíření... a odpuštění... Je to hodně těžké...
Smad šestý smysl napoví, že ta malá dušička možná nikdy neumřela...
03.08.2007 15:32:00 | Koprtinka
Nemohu hodnotit, ty víš ... :´( jen tiše pláči na těmito slovy. Nádherné, upřímné, srdíčkové ... Bolí, ale přesto hladí.
03.08.2007 13:18:00 | NikitaNikaT.
:-(....nevim, co k tomu rict.....k zivotu patri i smutne veci..musime se s nimi vyrovnat...
02.08.2007 17:56:00 | Adrianne Nesser
Myslím, že vím čeho se to týká...je to smutný...asi tomu nebudu nikdy rozumět,protože se mi to nestalo...
ale tohle neni ničí chyba...
02.08.2007 16:31:00 | embryo v hlave
..proč jsem se nenarodil?
Všichni na mě čekali,
těšili se na mě...
To někdo tam NĚKDE
mě jen chtěl dát někomu jinému...
Jiří s.
02.08.2007 14:40:00 | j.c.