Pro Miloše Urbana

Anotace: v pasáži před kavárnou Ř.S.

Byly doby, kdy jsem chtěla,
potkat svého Neanděla.
Toho, co mě pokoří,
jako ostří na noži.

Toulám se tou jistou pasáží,
doufám, že oči se odváží,
podívat k baru...

Snad tam bude ta postava,
s nadějí chvíli postávám,
co čekám – teď k stáru...

Fantazie mě táhne a nutí,
měla bych moře chutí,
a věděla bych jak
s Tebou si je vychutnat.

Budeš zas v černém
číst si časopis?
Radši mé oči začni číst...

Chci toho dost i cítit pouta,
tys mě svým temnem spoutal,
nic se mi nepříčí...

Jen jedno nezvládnu,
i když se k Tobě natáhnu,
nenuť mě, prosím, s rozkoší –
říkat Ti Miloši...