Jsem vinna??

Bezbranná cítím se
proti lidským smutkům
a snad jsem také trochu vinna.

Má slova útěchy
nepodepřou plačící vdovy
nad hroby válečných obětí,

má malá ruka nezastaví kulku,
letící do zákopů.

Snad právě k čelu toho,
jehož rty někdy mohly být i moje,
snad k srdci otce od dětí,

snad blázna,
který v sutaně soudí zběhy.

Možná právě mou vinou
utichnou múzy
navždy.

Moderní společnost je ukřižuje,
tu nežádoucí krásu,
která mohla zachránit svět
před nenávistí
svým zpěvem míru.

Byl stokrát nalezen,
mnohokrát zapomenut,
často zpíván.

Ale někteří jedinci nechtějí slyšet
o klidném životě
bez pohraničních bojů.

Rozkradou slunce
a jeho zlato rozlijí do křížků,
které nás stejně nespasí.

Jejich poslání je zastřeno
lakovanou kůží
lidských předsudků
a touhou vítězit.

Ale sami sebe nepřemůžem
v bezpředmětném boji o to,
co je všech...