Pohlazení mezi řádky pobízí něhu zůstat
ještě na malý okamžik
pro jeden pohled na zbývající slzu,
pro tu chvilku, pro věčnost
// už nestůj v té frontě na kolotoč
svět se neotočí na růžovo a nebude dobře //
- to se jen tak říká...
Máma mi to vyprávěla v těch pohádkách
se šťastnými konci
Tam je to jednoduché, ale my
...my musíme žít!
Markétko, já úplně brečím, ty jsi mi napsala básničku a já jsem na to přišla až teprve te´d...já tě mám fakt tak moc ráda, děkuji:)Vytisknu si ji a schovám,až do smrti smrťoucí ji budu mít mezi svými nejoblíbenějšími věcmi a tak budeš navždy se mnou...
Napíšeme, si, jo? zatím papa. Sunny
05.09.2007 09:34:00 | Sunny