Anotace: kdo ví, kam jdeme?
Kam kráčíš osude
kam kráčíš pane?
Dřív ti to řečeno nebude
než se tak stane
Hromady hromady duší
hromady hromady dní
málokdo ale tuší
který je poslední
Kam kráčíš věčnosti
kam kráčíš paní?
Jen kost za kostí
ti padá ze tvých dlaní
Zastávka s nápisem konečná
tu stojí v prostřed cesty
k mým slzám stále netečná
a co tu vzmůžou pěsti?
Kam kráčíš, lásko?
Velmi zdařilý nápad básně, ale forma? Něco ve mně křičí, tohle ne... Asi to bude tím, že nemám zrovna rád opakování, a číst čtyři stejná slova, mě fakt rozhodilo, což neopravil ani perfektní závěr.
Osud, věčnost, láska - někdy stejná slova
18.09.2007 13:25:00 | Manik