Místo kam nejdál dojdu,
při svém snění,tam voda vyvěrá,
a v rozkopané brázdě pění.
Dívka v bílém závoji tančí,
ona a nebe víc tu není,
procházím krajinou ráje,
do probuzení.
Splynutí s tancem,vodou a nebem,
je jedním z přání mých,
být radostí,
být pod závojem,
být vločkou když padá sníh.
vločka k vločce padá
sníh si na srdíčka sedá
některá jsou zmrzlá i v parném létě
bohužel, tak to chodí na tomto světě
08.08.2007 21:43:00 | blue