Drahokam

Anotace: To tak člověk někdy chodí, jako slepý, pak najednou prohlédne...

Sluneční jas skrz mlžné závoje,
den se zvolna stává jasný,
svět okolo i v nás krásný,
inverze to vzdává bez boje.

Kapky vody ve větvích stromů,
svátečně se rozzářily,
s paprsky se proměnily,
ve šnůry vzácných drahokamů.

I já jsem našla drahokam,
u cesty ležel, byl tak sám,
pokryt blátem, prachem z cesty,
našla jsem ho na rozcestí.

Hřála jsem maně teplem svým,
tem šedý, matný kámen,
kolemdoucí neměli zájem,
byl to zázrak, teď to vím.

Moc dlouho jsem neprozřela,
že je pod vrstvou nánosů,
skryta průzračnost tyrkysu,
já snad vážně slepá byla.

Málem jsem tak zahodila,
ten vzácný, krásný dar,
který nám byl shůry dán,
v němž se moje láska skryla.