Světlo

Světlo

K paprsku paprsek,
kočičí tlapka, hravě trhající stíny,
proudy běli a zlata, řeky řek,
a svět kolem, dogmaticky neměnný, ukáže se jiný.

Rozbřesk dne užaslé oči svatozáří oslní,
jak byly otevřeny, už nikdy se znovu nezavřou,
zapomíná se v okamžiku, na bolesti, na trní,
zářící šero je už to, co vždy bývalo jen černou tmou.

Hravé dotyky a tichounký zvonivý smích,
natahuji ruce po tom, co věky mi uniká.
Poznání získáš ode mne a já záři z rukou tvých,
kde je najednou tok života?
Hodinový stroj, co netiká.

Světlo a plamen, bolest a štěstí,
Pandořina skříňka, vykládaná zlatem a drahokamy.
Jak jednou ve světle staneš, věz žes na rozcestí,
snad k odpuštění a snad jen do pekelné tlamy.

Odpuštění ve světle, v němž válí se bílá mlha,
mlžné slzy, které roní mé rozpálené tělo,
světlo je templář, který ranou nemrhá,
a já, bláhový, tu čekám, až křížem vedví rozetne mi čelo.

A mé dlaně požírají plameny…