Žiletku tlačíš si do kůže,
V tomhle ti nikdo nepomůže.
Cítíš že to moc nebolí,
Stejně už víš že tě žiletka skolí.
Z ruky tečou ti čurky rudý,
Zápěstí se ti barví krví.
Za chvíli už tě nikdo nevzbudí,
Nikdo tě už nikdy víckrát nezostudí.
Ze smutku osudný tobě čin jsi udělala,
Žíly si sobě podřezala...
Víčka už zavíráš,
Ruce k nebi vzpínáš.
A pak upadáš do spánku hlubšího než temná noc,
Život toho po tobě chtěl prostě moc...
80% ze dvou důvodů - nesnáším téma " žiletka a já " protože je v dnešní době až moc používáno -náctiletými.
Ten druhý je, že mi tam pár slov nesedělo.
01.09.2007 18:20:00 | Eclipse
No po poeticke strance soudit nebudu..... Ale prozite je to vic nez dost.... A tvuj vek byva vzdycky o "zivot" Tak se snaz...
23.08.2007 20:25:00 | UNDEAD
moje vlastní skušenosti s žiletkou,jsou čistě higienické...Nikdy sem nemyslela na to že bych si timhle způsobem kazila nebo dokonce se pokoušela vzít život...
09.08.2007 20:44:00 | Anneli
Kéž by to bylo jen obrazné přirovnání... Smutné je to, že tohle se děje... Snad aspoň v tvém případě nebyla důvodem téhle básně osobní zkušenost?
09.08.2007 20:35:00 | mattoni.uz.neni