Tůně utopených snů

V čase půlnočním rozjitřený sluch začne vnímat písně těch, kteří prošli světlem a tmou, do světla nového a do nové tmy. Stačí sledovat stopy, vedoucí do míst, kde kvetou žluté lekníny. Tam najdeš lože, nebo cestu zpět.

Rákosí šumí
do dechu ptačího
a nevnímá kroky bržděné
tmou i bahnem černým
kroky těch
kteří nás stále vnímají
ač my
o nich netušíme.

Tak struny pavoučí
brnkají do ticha
hedvábnou píseň bloudících
neboť jenom oni znají
slova lásek utopených
pod vrbou smuteční.

Když oči modré
splynou s vodou a oblohou
v daný čas
hladina rozkvete
žlutými lekníny
aby u břehu potemnělého
rákosí zašumělo
do dechu ptačího.