Sedmdesát pochodní
do tmy hoří.
Tato je sedmdesátou první,
vyplouvá na povrch
z hlouby moří
spatřit tento krásný den.
Toliko pochodní
spousty světla udělá,
snad ukáže mi stopy mého anděla,
abych je mohl i v té nejtemnější noci
sledovat krokem kulhavým, třebas nemohoucí.
102 kláves a přec to není klavír,
každá při doteku
jiným tónem moje oči hladí.
Všichni z vás kdo čtete toto psaní,
doma ukrýváte tento nástroj k hraní.
Co je to...?
Take si nesu svoji pochoden, nekdy si myslim ze snad zhasla ale to jsem se asi jen spatne divala... ta pochoden zivota stale hori, ano vim to vzdycky te ostatni pomohou plaminek rozfoukat v ohen...krasne...
11.08.2007 12:40:00 | carodejka
Gratuluju a přeju ještě spoustu nových a stejně krásných básní!Ať tě inspirace nikdy neopustí! ;-)
10.08.2007 15:36:00 | Chancer