Pocit

Pocit

Anotace: svlékání

Až zbavím se té masky,
co mi dali...
Až se ta hlína zcela odrolí,
pak někde v dáli
zbude cokoli,
které uchopím do dlaní
a políbím shora.
Obrovská hora
se smrskne do knoflíku
a já si ji
přišiji
na kabát.
Mé velké lhát
v tu chvíli vezme roha
do zcela jiných světů
a pak...
pak jako třpytka strohá
nasednu na kometu.
A nechám svůj
klam a svou pýchu ještě
smáčet deštěm.

Autor stupid genius, 15.08.2007

Přečteno 432x

Tipy 2

Poslední tipující: 0-0

ikonka

Komentáře (8)

ikonka

Komentujících (8)

ikonka

Doporučit (0x)

ikonka

Komentáře

19.08.2007 14:22:00 wigi.sama

Je to hezké..moc se mi líbí to s tou kometou:)

18.08.2007 16:42:00 Schukr00

Docela se mi ta tvá básnička líbí :) Jen tak dál :)

16.08.2007 21:48:00 mamina

Píšeš pěkně, těším se na další... jo a díky za upřímnost :-))

15.08.2007 22:44:00 Psavec

Moc pěkné zakončení.

15.08.2007 19:08:00 uživatel smazán

Hm no tak mě to teda vžádném případě neoslnilo

15.08.2007 16:43:00 Mango-Holka

konec mě dostal, je to hezký.
*

15.08.2007 11:43:00 Hesiona-Essylt

Krásná, díky :o)

15.08.2007 11:29:00 Lucie Teru

Nějak nevím co dodat - pěkný