Zvláštní chladné odpoledne,
moji blízcí kolem stojí,
někdo možná trochu bledne,
uvnitř mě se kdosi bojí.
Zdálky slyším divná slova,
pevný je však knězův hlas,
v hlavě duní zas a znova:
"Náhle nastal její čas..."
Obřad končí,jsem tu sama,
hlína je jak těžká rána,
v křeči tisknu ke hrudníku,
zvadlou kytku ze šeříků...
Krásné...
Šeřík na cestu ji provází
Už nemusí vnímat života podrazi
Konečně spočinula v klidu
Obličej měla bílý jako křídu
P.S.: Promiň, že ti tu veršuju, ale nemohla jsem si pomoci..
19.08.2007 21:44:00 | Santinan Black