posledni dotek

Anotace: zase deprese ...

Tolik bolesti a slz,
cítím nůž ve svém srdci pronikat skrz.
Ostře a hladce proniká do mého těla,
jak snadno to skončit lze, jen kdybych chtěla.

Poslední dotek ostří,
jak směle dotýká se mých kostí.
Má cenu sebrat sílu na cestu zpět ?
pešinkou červenou opouštím svět.
Nechat ho v sobě, či vytáhnout ...

Po tváři dolů slaná voda teče,
dřív nebo později, nikdo tomu neuteče.
Já zvolila sama cestu, kterou jít,
nemůžu se hnout, tak nechte mě být.

Je tma, neslyším a necítím nic,
objímám ostří na zemi ležíc.