Pojďme se podívat do zrcadla

Řekl jsem si:
„ Pojďte se podívat do zrcadla.“

Černá řeka duše,
jen pomaloučku proplouvá,
tělem, vlastně zrcadlem.

Co spatříme?
To mě docela i zajímá.

Vidím sebe?
a nebo svoji řeku?
nevěřím si ani slovo, nevěřím, že dýchám.

Můžeme vidět světlo,
a nebo jen bezmeznou temnotu.

Hraji si s lidmi,
jednou básní, podruhé chudák,
jednou romantik, jindy zabiják.

Nemám rád zrcadla,
a jejich pravou vlastnost, ukázat pravdu.

Nějaká řeč sem,
nějaké slovíčko tam,
vše je jiné než den i noc.

Obloukem se vyhýbám,
zrádnému pohledy zrcadla a sama sebe.

Co tíže mi v srdci?
snad jen tato lidská vlastnost,
ta které každý kousek dostal.

Řekl jsem si:
„ Pojďme se podívat do zrcadla!“

Tma?

Světlo?

Nic….