Víš a nepovíš

Umět tak číst mezi řádky,
moct‘ tak vzít to co jsem řekla zpátky
umět tak přiznat svoji chybu,
moct‘ tak slyšet mluvit němou rybu.

Zdánlivě nemožný-však co ty víš?!
Ty víš a přesto nepovíš…
Nic neříkáš už dlouhou dobu,
a já jen předstírám svoji vlastní zlobu.

Nemůžu nemít tě tolik ráda,
však vím jak chutná tvoje zrada
(jak) hořkosladkej koncert těch nejrůznějších tónů,
(jak) veselej cinkot tvejch posledních zvonů.