Víš a nepovíš

Anotace: Kdo někdy necítil něco podobného?

Umět tak číst mezi řádky,
moct‘ tak vzít to co jsem řekla zpátky
umět tak přiznat svoji chybu,
moct‘ tak slyšet mluvit němou rybu.

Zdánlivě nemožný-však co ty víš?!
Ty víš a přesto nepovíš…
Nic neříkáš už dlouhou dobu,
a já jen předstírám svoji vlastní zlobu.

Nemůžu nemít tě tolik ráda,
však vím jak chutná tvoje zrada
(jak) hořkosladkej koncert těch nejrůznějších tónů,
(jak) veselej cinkot tvejch posledních zvonů.