Krajka z mlhy

Sluneční šípy těsně nad obzorem
budí tiše ještě spící Zem.
Závoje mlhy nízko,
jen natáhnout ruku,
myšlenky utkané z pocitů
letní ráno tohoto roku,
v němž mi chybíš tu.
Záměrně pomalu otáčím se
kolem své osy
a vnímám právě
tento jediný okamžik
plný poezie jitřní krásy,
plný vesmíru a slunce...
za tyto chvíle dík.
Napadá mi, zda právě tyto minuty
nejsou smyslem života,
ve kterém já i ty
chceme pořád někam utíkat.