Ráno si obléklo růžovou košili,
lidské pole nářků voňavkou polili,
metro zdobila chrastítka zralých máků,
tašky odnášel snad mužský úsměv v saku.
Stydlivost jsem do kapsy trávy zavřela,
bylo mi báječně, i teplo docela,
když nahost mi přikrylo křehké svítání
při hudbě rosy, vrabčáků a mňoukání.
Na rtech mi ševelil z dálky Tvůj polibek,
den přicházel zvolna jako proužkový šnek.
To bosé ráno mě za ruku vodilo,
na rolničky srdce vesele zvonilo.
a já jsem barbar :D neviem proč, ale tahle mi moc nesedne... každopádně je hezky napsaná, moc zajímavý obraty :)
je moc fajn, že je taková radostná :)
22.08.2007 08:38:00 | Boscai