Procitnutí v prachu vteřin
Procitnutí v prachu vteřin
Den za dnem
polyká nás čas hladem nenasytným
aby těla poprášil
stříbrnou únavou.
Mráz přichází
krokem pravidelným
s připomínkou
chladu hrobového
ve kterém se uzavřeme
před světem prapodivným
až znaví duši naší
písní svou.
A přeci čas od času
vsedneme na koně pomyslného
a vyjedeme z mlh do světla
lačni záře nebe
proloženého modří pomněnek.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
:o)
a potom jsou tu ještě tací,
co stačí jim koště lítací...
posílám pozdravení
láskyplný...
tady od nás,
od rybníků...
21.08.2007 20:49:00 | Cecilka
Mraz mi kracek po zadech...ma atmosferu, sice chmurnou, ale pro me necim pritazlivou.
20.08.2007 20:32:00 | Montynka
dýchly na mě chmury podzimních dnů, ale to nemění nic na faktu, že báseń je velmi povedená..
18.08.2007 21:43:00 | medojed
