Sůl sedmikrásek...

První léto končí
a sedmikrásky zas opláčou bíle
tvojí smrt...

Tentokrát je to poprvé...
Ale příště?
Další léto...další podzim...

Fouknu do pampelišky
a třeba se objevíš
a mě bude zas šest.

Už jsem dospělá.
A ty
ses toho nedožila..

Chtěla jsem tě mít tady
ale tvůj popel
už spolkl oceán slz.

Třeba když tě stokrát opláču...vrátíš se.
A třeba taky ne...

Tolik jsme toho nestihly...
Tak málo jsme se znaly...

Vím, že tak to chodí.