Koukám na tu budovu,
kde dalších pár let pobudu
a ta mi roste před očima
vrhá stín až je mi zima.
Imatrikulace, menza, kredity
v mozku šrotují mi všechny závity
a stejně nechápu o co tu běží
studentské hantýrce rozumím jen stěží.
Dech se mi tají, když do chodby zírám
tak se kus vrátím - pivo si nalívám
no, snad to vyjde a hned mě nevyhodí
takovej vyhazov rodinným vztahům škodí.
Snad se najde někdo,
kdo mě do tajů vejšky zasvětí
ať nejsem další z prváků,
co s končí s popelnicí v objetí.
jóóó, to znám, mám úplně stejný pocity... takový jako: "na posrání!" (s prominutím ;)
03.09.2007 16:20:00 | Ágnes