Nevyhaslý oheň pro imaginární dívku.

Anotace: Tuhle báseň jsem napsal před patnácti lety a byl bych moc rád, kdyby právě poezie uměla ukázat, že čas vlastně neexistuje...

Nevyhaslý oheň pro imaginární dívku.

Tohle město je slepý pavouk
mající na hnátách baterky
a Ty jako bys v jeho světlech
nebyla noční tulačkou
otupělou z životních stylů
které snad vždy potřebují přebalit preservativem
jako bys chtěla hystericky řvát
- "tak už se konečně rozbal"
že by i hysterie měla své kouzlo...?

Pokosenou trávu nohou v noční senoseči
stravují chovné rybníky ložnic
naději rozloženou v kapénkovou vodu
strhávají žaluzie na oknech porodnic
že by i hysterie měla své kouzlo...?

Možná jsem Tě někdy neviděl
když jsi stála vedle mne
a mlčela do rytmu písní
které ses styděla zpívat nahlas

možná jsem se někdy viděl vedle Tebe
když jsi zaujala opile rozvalenou pozici
na zmoklé lavičce autobusové zastávky
a hlasem
který mě nikterak nepřesvědčil
o Tvé potřebě
všímat si alespoň ročních období
ses mě zeptala
- "kolikátého je dneska...?"

II.

Už mě nenajdeš na mé adrese
nespatříš mě v milostných extázích
zabaleného do děravého prostěradla
či mou houpavou chůzi na rozkopaných silnicích
z kterých se dere zápach našich výkalů.

Nepatřím sem
i když jsem za Tebe leckdy otěhotněl
pral plíny
chystal snídani oběd a večeři
a těšil se až přijde jeho těšení
na hodiny s Tebou
protože si bude naprosto jistý
že dokážete pokud možno mlčet
abyste něco nepokazili.

Nepatřím sem
pro množství slov v mém monologu
která ze sebe vydávám
abych se uchránil před rozhovorem
nasáklým rezem z ocelových lan jeřábů
kterým nikdo neřekl
kde mají konat své potřeby
a tak jim to padalo z nohavic
nahodile v nenáhodě
kde nic tu nic
všechno
co není pro člověka k užitku
jeřáby také nepotřebovaly...

III.

Z repráků zpívá Mercury
jehož písně jsem začal poslouchat
až když zemřel
jako by člověk právě proto měl žít a zemřít
ale to vše je jen míchání neoslazeného čaje
marný pohyb vlastního přesvědčení
že právě Tebe někdo potřebuje k proprání vlastních skvrn
a strachu ze zjištění
že nikdo vlastně nikoho nepotřebuje
a že i Ty se zapojíš do společenského masochismu
v němž jsou ze všeho nejdůležitějsí slova
o nejdůležitějších aspektech čeho si zrovna vzpomeneš
a za naprosto nepodstatné se považuje
když si občas zkusíš napovídat
že netrpíš samomluvou...