Ráno se rodím, večer umírám

Anotace: A tak to mám denně (mimo víkendů).

Ráno se rodím,
a večer umírám.
Není to fráze,
takhle to fakt mám.

Vstávám ráda brzy,
lehce se mi dýchá,
a vítám se s ránem,
co příležitost skýtá.

Moje ranní rituály,
se s povinnostmi pojí,
cvičení, sprcha, snídaně,
nedat se nepokoji.

A do sluchátek rádio,
muzika nedovolí,
myslet na to jak celý svět,
je globálně v loji.

Co všechno mě dnes čeká,
jsem běžec na trati.
Světa se nechci lekat,
ani ho zatratit.

Cestou se ještě držím,
jsem za stěnou svých knih.
A nevšímám si řečí,
uvnitř v tramvajích.

Zvuky, pachy, emoce,
drtí moji schránku.
Tím tahle sladká idylka,
už má na kahánku.

Začíná mi rutina,
celkem každodenní.
Že každé ráno končívá,
to asi těžko změním.

Před sebou mám celý den,
minuty zapomnění.
Je hodinami vyplněn.
Hej, zanech holka snění !

Pro Vás jsem tady,
milá a pohotová.
Vždy úsměv bez vady,
jak před Vámi se schovám.
Lidi mi nevadí,
a mám je celkem ráda.
Ale šéfka šílená je,
kdy ukážu jí záda ?

Kdybych byla svobodná,
už dávno prásknu dveřmi.
Doma čeká rodina,
do výplaty pět dní...

Čas se jen táhne,
pomalu se vleče.
Lidé chodí dál a dál,
a z hladu mám křeče.

Směna mi končí,
a tramvaj někam.
Cesta domů,
proč tak spěchám.

Únava z práce
teď na mě padne.
Být milá doma ?
Ne, síly žádné.

Ne, nemám sílu,
být milá pohotová,
chybí mi úsměv
a milá slova.

Pak mě to mrzí,
mraky výčitek.
Plné oči slzí,
to zas byl zážitek.

Chci aby rychle,
byl konec dne.
Jen ještě počkej,
až jídlo vychladne.

A sladká noc,
už zavírá mi oči.
Má velkou moc,
a den pomalu končí.

S večerem padám,
k smrti unavená.
A ráno vstávám,
na cestu připravená...

Ráno se rodím
a večer umírám.
Možná je to trapné,
ale tak to znám.