Místo lahví se vzkazy
foukám bublinky naději
s otázkou, kdy se odrazí
ty dny, které mě nechtějí
Místo slz brečím úsměvy,
v koutku čekám vzkazy přátel,
ze tmy píšu své objevy,
v mé hlavě má koncert datel
Potřebuji být tak sama,
stesk mě přitom šedě dusí,
další zkouška cesty dána,
chtě-nechtě zvládnout se musí
Zipy svých vztahů zamykám
pro povinný odpočinek,
dny samotky si počítám,
člověk by nejradši utek‘
ze sebe
Ten konec mi hodně říká, asik tak nějak se zrovna citím, je to se mnou špatné .... chjo, mno jo, to sem nepatří.
28.08.2007 18:58:00 | NikitaNikaT.
mám na stole novej bublifuk... jo, pecka
23.08.2007 20:52:00 | Trdlo
To,že brečíš úsměvy to nemůže vadit.Klidně breč i celý den a pošli mi též jeden,bude se mi hodit.
23.08.2007 08:59:00 | s.e.n
mnohokrát by člověk utek
častokrát se navrací,
mnohokrát přeskočí plůtek
i s balvanem na srdci
mnohokrát je sám a v koutku
bez přátel, bez odpočinku,
stesk jej málem mění v loutku...
vždy naděje má bublinku
****
J.s.
23.08.2007 07:51:00 | j.c.