Někdo, kdo prostě existuje

Anotace: Nevím kam tohle dílo zařadit - povídka, báseň, úvaha... Zkrátka proud myšlenek a odraz mojí duše. Je to o rodině, i když trochu vzdálenější, ale pořád jsme jedna krev.

Vzpomínám si na dobu, kdy jste pro mně byli jen někým, kdo prostě existuje
A vzpomínám si na spoustu let, kdy jsem si na vás vůbec nevzpomněla
Většinou je to aspoň jedna společně strávená chvíle, setkání; co vás přiměje chtít někoho poznat blíž
Jenže on to byl jen sen, který mi jakoby pohnul myšlenkami
Byl to jen sen, co ve mne vzbudilo lítost
Lítost nad tím, že jsem vám nemohla být oporou ve chvílích, kdy jsme správně měli držet pohromadě
Kolemjdoucí na ulici by bývali pro mě měli znamenat víc
Protože jsem je znala aspoň podle jejich tváře
Ale neznamenali a neznamenají
Je zvláštní se rozhlížet po stovkách lidí a přemýšlet, jestli vedle vás nestojí ten, koho hledáte
A přitom víte, že nikdy nebudete mít jistotu
Když si nedovedete vybavit jediný rys obličeje
Je to zvláštní, když vám záleží na někom, u koho si smíte být jisti jen jménem a příjmením
A mě záleželo a pořád záleží
Vlastně jen kvůli těm dvou věcem
A ještě se nad tím pozastavuju, zatímco by to měla být samozřejmost

Pamatuju si, jak padaly hvězdy a já stála na balkóně
Už to budou tři roky
Přála jsem si, aby mi vás osud přivedl do cesty a já se mohla zeptat na cokoliv
Na datum narozenin, oblíbené jídlo a jak se vám daří
Tenkrát jsem nechtěla spoléhat jen na zázraky
A uchopila jsem osud do vlastních rukou
Nikdy mě nenapadlo jak dokáže být člověk ctižádostivý
a jak bohatou může mít fantazii, když si jde za splněním svého přání
Vzpomínám si, jak jsem vsázela na šance jedna ku milionu
Vzpomínám si na to odhodlání
Jak jsem byla střídavě plná naděje a pak zklamání
Že večer jsou věci beze změny oproti ránu
Ale myslím, že ani dosud bych nehodila flintu do žita

Tenkrát pod hvězdami jsem nevěřila na zázraky, ale do roka jsem uvěřila
Uvěřila jsem, že když si něco z duše přejete, splní se to
A pochopila jsem, že i když se vám něco splní nemusí to znamenat za každou cenu úspěch
Ale třeba bolest nad marnou snahou a hrdost snažit se podruhé

Čas plynul ale asi neuplynul den, kdybych nezavadila myšlenkou
O lidi, kteří by měli být pro mě jedni z nejdůležitějších na světě a já pro ně
Ale bohužel nejsme
A já si říkám jestli ještě někdy budeme
Říká se "nikdy není pozdě"
Ale jestli není pozdě tak jen možná už nikdy nebude vhodná doba

Dva roky uplynuly a osud mě opět dovedl na stopu
K čemu je hrdost?
Když si na ní příliš zakládáte, tak vám jen brání v tom, udělat co ve skutečnosti chcete a tím vám jen ubližuje

Myslela jsem si, že na podruhé se mi opravdu splnilo přání
Pět z nejvýznamnějších hodin mého života
Ale nejsem si jistá, jestli je vůbec proč se radovat
Prohrát je někdy větší úleva než nekonečné doufání a čekání
Jestli je ještě vůbec na co čekat

Přesto necítím žádný hněv a zlobu, jen pochopení
A lítost nad tím, že možná už nikdy nebude mít smysl další pokus