Orchidej.

Víc než krásné tělo,
dívko moje,
nemůžeš mi dát,
jsi orchidejí,
do pokoje,
se mnou spálil,
by Tě mráz.

Královno květů,
patříš jinýmu světu,
tomu,
co rozkvétá v létě,
při vínu a cigaretě.

Já nejsem přece,
pouto Tvoje,
nechci s Tebou,
do pokoje,
i ve stínu orchideje,
roztál bych tam,
jako loňský sníh.

První ses vždy,
rozcházela,
dnes jsem začal já,
proto říkám,
promiň,
po Tvém sorry,
orchideje,
nemaj rády hory,
a věř,
já horám,
snad krapet rozumím.

Nebuď,prosím,
z toho smutná,
neříkej,
že Ti život,
méně chutná,
když z cigarety Tvé,
stále stoupá,
stejný dým,
a věř,
já ohňům,
snad krapet rozumím.

Tak dnes naposled,
na Tvé zdraví,
kol Tebe krouží,
chlapi draví,
chtěj utrhnout,
vzácnou orchidej,
ale všichni,
smůlu mají,
žádná láska,
není na prodej.