Spasitelka života

Spadla hvězda.
Přála si vidět jich víc.
Chtěla pomoct.
Ale nevěděla jak to říct.

Chodila po světě,
chtěla milovat,
ale toužila po odvetě,
chtěla se bát.

V jedné vsi potkala ženu,
od pohledu nejkrásnější,
šířila kolem sebe něhu,
tu věc nejvzácnější.

Pohledy se střetly,
ona ptala se ženy:
„ Když jsi tak milá,
mohla bys pomoci,
od škaredé vinny?“

„Dítě mé nemohu,
promiň, ale nejsem to já,
pomůžeš si nejvíc sama,
a ne nějaká dáma.
Jenom ty.“

„Přemýšlej a zamysli se,
copak Tvůj život je ztracen?
Vyčkávej a neunáhluj se,
a bude Tvůj den spasen.
Jen věř, věř tomu, kdo neopustí Tě,
bude mít Tě rád,
a nebude lhát.
Jen zamysli se a jdi dál.“