Anotace: jako vždy nevyřeší mou hlučnou povahu
Létám jako struna
při doteku umělce
a nerozumím světlům
ani stínům
na paletě mých rozmrzelých soumraků.
Nerozumím
sadistické citové dietě.
(Moji kolemjdoucí
mě nikdy nepoznají.)
nemůžu Tě číst. propadám pak depresí z toho, že ty umíš vyjádřit, co já neumím, ale taky občas cítím...
02.09.2007 17:26:00 | Franti
Nějako chybí mi už slova k vyjádření toho co v tom vidím. Měla bych svoje druhé tělo zakopat, aby mě nechalo, když chci mluvit.
27.08.2007 12:39:00 | BlackTangerine