Pryč jsou ty růžové brýle...

Anotace: Tohle je krapet osobní báseň ve stylu ala Daniel Landa bez vtipu psaná spíš s pohrdáním (se svými neduhy). Tady nalezne odpověď osoba, které jsem vědomě ublížil.

PRYČ JSOU TY RŮŽOVÉ BRÝLE

Neměl jsem na holky nikdy moc štěstí
jenom právě na ty zadané.
Zklamáním zatínal jsem ty svoje pěsti.
Ublížit někomu - někdy je zábavné.

Nedávno někoho poslal jsem někam,
vylil si rád na něm svou zlost.
Už lásku nehledám, spíš po flirtu těkám.
Hledání někoho mám tak akorát dost!

Stávám se chladným, ostrou břitvou.
Ironicky se koukám na ten náš svět.
Každý si zpívá tu písničku svou,
jak krásně vyraší ten rudý květ.

Přestal jsem nosit růžové brýle,
věci nazývám pravými jmény.
Pryč jsou ty prosťounké chvíle,
protože musíš koukat na dané ceny.

Mám svůj talent dívat se na svět,
neosobně dělat si ze všeho psinu.
Jednou mi někdo vítr sebere z plachet,
a tak mu s radostí do očí plivnu.

Jednou snad spatřím rozkvetlý květ,
asi jsem změknul, nebo přestal se znát.
Dost praštěnej je ten prašivej svět,
některých věcí je třeba se bát...

...nosit opět růžové brýle...

FOR THE FISH´S_ BONE ona ví, o koho jde.