Z mé zpupnosti postavená ocelová zeď v hloubi srdce,
pohlcuje hřejivý příboj naděje,
jenž probíjel nitrem mrtvé ledové kry...
Čím víc člověk věří v lásku,
tím víc dává v sázku,
svou víru v prchavé sny...
pěkná, taková krátká, ale dost říkající....
Já nevim.... přijde mi že čím sem starší tím míň věřim na lásku....
ale pořád doufam že jednou taky najdu ve světě něšjakej čistej cit...