Pohled do duše

Tolik toho ve mně je,
mé srdce je plné naděje,
že čas pomůže.

Hodně to vysiluje,
když s nimi člověk komunikuje,
a přitom o nich neví nic.

Černá ovce společnosti,
nenajde slova vděčnosti,
či pochopení.

Snažící se pomoci,
sama žije v bezmoci,
uzavřená do sebe.

Chlad a strach,
nejistá jako vrah,
který spáchal hrůzný čin.

Stále na blízku jsou,
svá břemena nesou,
a já s nimi.

Nechápu proč si lidé myslí,
že smrt tělo zhyzdí,
a tak je prý vidím já.

Tohle pravda vůbec není,
duše se jen změní,
mrtvé vidím pořád stejně.

Někteří zde bloudí,
svět je labyrintem, poutí,
a nevím jak je dostat pryč.

Jděte za světlem a nechte mě být,
svůj život chci také žít,
a netrpět jako vy.

Stíny nad obzorem pomalu jdou,
v dálce svítá.