Smyčka mého dětství

Prvního září, první školní den,
tehdy déšť bušil do oken.
..až v zámku klíč nás probudil
a čas se slil jen do pár chvil..

Otec, strach, spěch, kliky dveří,
výkřik..pot stéká po páteři,
Po schodech rychle, zoufale běží
„Nechoďte tam!“ „Táto, co na půdě leží?“

Schody, jež vedou do neznáma..
Prý nechoďte tam – jdu tam sama
a ve věku pouhých šesti let
vidím na smyčce viset svůj dětský svět..

Maminko, proč nechalas mě číst
místo pohádek, Tvůj úmrtní list?