Opilé blues ...
Opilé blues ...
Anotace: ...a je to tu ...
Na cestu i do mne
padá stín.
Z každého listu
tiše odkapává
deštěm opilé blues
pozdního léta.
V korunách
prosvítá první žlutá,
nádech blížícího se konce.
Naděje,
která není šťastná.
Čas,
malíř podzimu
na plátno doby
opatrně barvy nanáší.
Bez příkras.
Opřu se,
unaveně
o vrásčité tělo.
Voní.
Ještě chvilku
pozoruji pláč léta
…a začíná mi být dobře …
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Obrazy podzimu jsou nádherné jemné uklidňující po létě planoucím ohněm.
Je hezké sledovat to měnění barev tu žlutou jak píšeš.
Se zimou bohužel barvy zmizí,tak si jich užijme.
11.09.2007 18:28:00 | s.e.n
Jak já miluji podzim..:) Podzim namalovaný na rozpité plátno večerního parku, podzim rozmetaný větrem na hromady zachumlaných úsměvů, ten podzim něžně tepající svůj rytmus do mého barevného srdce.. No prostě ho miluji:)
11.09.2007 16:18:00 | Rádoby zoufalá
... vítr sem přivál zvuky ... už rozeznávám ... první tóny ... Tvého blues ...
05.09.2007 09:36:00 | JardaCH
...slzy léta v ranních pavučinkách ...blyštivé střípky srpnových zrcadel ...pak přijde jantar padaného listí a stříbro prvních ranních mrazíků ...podzimní klenotnice se otvírá ...
05.09.2007 09:08:00 | Jiparo
