Opilé blues ...
Opilé blues ...
Anotace: ...a je to tu ...
Na cestu i do mne
padá stín.
Z každého listu
tiše odkapává
deštěm opilé blues
pozdního léta.
V korunách
prosvítá první žlutá,
nádech blížícího se konce.
Naděje,
která není šťastná.
Čas,
malíř podzimu
na plátno doby
opatrně barvy nanáší.
Bez příkras.
Opřu se,
unaveně
o vrásčité tělo.
Voní.
Ještě chvilku
pozoruji pláč léta
…a začíná mi být dobře …
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk11.09.2007 18:28:00 s.e.n
Obrazy podzimu jsou nádherné jemné uklidňující po létě planoucím ohněm.
Je hezké sledovat to měnění barev tu žlutou jak píšeš.
Se zimou bohužel barvy zmizí,tak si jich užijme.
11.09.2007 16:18:00 Rádoby zoufalá
Jak já miluji podzim..:) Podzim namalovaný na rozpité plátno večerního parku, podzim rozmetaný větrem na hromady zachumlaných úsměvů, ten podzim něžně tepající svůj rytmus do mého barevného srdce.. No prostě ho miluji:)
05.09.2007 09:36:00 JardaCH
... vítr sem přivál zvuky ... už rozeznávám ... první tóny ... Tvého blues ...
05.09.2007 09:08:00 Jiparo
...slzy léta v ranních pavučinkách ...blyštivé střípky srpnových zrcadel ...pak přijde jantar padaného listí a stříbro prvních ranních mrazíků ...podzimní klenotnice se otvírá ...
