Bez rozloučení
Bez rozloučení
slova loučení já nezaslech
co slábnoucí již nestih dech,
na cestu políbení nedal, žel,
jen ruku chladnoucí podržel
a slovy co z dětství znám nazpaměť
tou cestou, z níž nevrátí se zpět,
já prosbu vznes, by ji provázel
nám neznámý, byť vytušený stín
co v lidkých nepobývá zdech
a vzdálen je mu času spěch
Ať nese ji stran trestných kovadlin
tam v bezelstný ten skrytý svět
bez slzí. Pak smím i závidět
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskJeště jsem se sem vrátila, když jsem nalezla Tvůj koment u Levandule.
21.10.2007 23:52:00 | Liv
Ano... díky :-*
13.09.2007 14:24:00 | Levandule
j.c...když někdo odchází a nestihne rozloučení, to bolí, i kdyby šlo "jen" o lásku.
10.09.2007 23:07:00 | Liv
a pak prý že smrt je přirozená...
hezké dílko :-)
07.09.2007 17:13:00 | jasix
překročit ten stín a On běží stále s námi,
věřím, věřím, že jednou sejdem se zas,
v náruči, tam nahoře, na dosah země ale ne už sami
06.09.2007 22:46:00 | ni.va
Smíme i závidět? Taky tam budem - co nevidět.
06.09.2007 20:27:00 | Inge
Věřím, že ještě budeš psáti další sonety...
06.09.2007 18:01:00 | Bíša
...netřeba loučení...zůstává stále s Tebou..tak blízko jako nidky předtím ...navždy v Tvém srdci
06.09.2007 13:32:00 | Jiparo
Ten poslední krok života
ten musí každý jednou učinit-
my máme smutek a bolí to,
proč nemůže nadále s námi být,
však máme na něj vzpomínky
a těmi svého drahého
budeme v srdci stále mít.
06.09.2007 12:30:00 | s.e.n
...to není stín...
ten jenom zavře víčka
však světlo
nevídaný jas
je náhle všude kolem
to Světlo
čeká nás...
...stála jsem na prahu ...věř mi :-)
06.09.2007 10:08:00 | no