Jako dva zvony
Jako dva zvony
na jedné věži
jsou naše srdce...
jako dva tóny
co souzvuk drží
ta srdce jsou...
chodíme spolu
cestou necestou
a naše křídla
už potrhaný jsou,
ale co naplat
to je život,
láska a bolest
a nakonec smrt...
Jako dvě moře
co k sobě blízko maj´
ty naše duše jsou...
možná tam nahoře
život náš přezkoumaj´
a soud svůj vynesou,
ale co naplat
tak už to chodí,
lidi tu žijou
a noví se rodí...
jsme tady s vámi,
chodíme po zemi
a i když křídla už
trochu potrhaný jsou,
ještě nás unesou...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskNěžná, citlivá a pravdivá :-)))
17.09.2007 10:12:00 | vandule
Souzvuk... to je to, co potřebujeme, to je to, co nás drží nad vodou... :-)
15.09.2007 20:53:00 | Levandule
neboj k zemi je dlouhá cesta... krásná báseň.
12.09.2007 12:38:00 | Gabrielle Taroka
Někdy i potrhaná křídla ještě mnohé unesou :-)
10.09.2007 21:30:00 | NikitaNikaT.
výborný, nemůžu jinak než za sto!
10.09.2007 11:20:00 | ni.va
Krásná,příjemná a hodně pravdivá!!!
08.09.2007 12:49:00 | Zlatičko
Jen musíme létat opatrně:-)
07.09.2007 23:04:00 | Nikytu
Pěkné,melodické.Příjemně se básnička čte.
07.09.2007 18:18:00 | s.e.n
...pírka otrhaný všude jsou...
...stejně však ještě nás unesou...
...tóny dvou,splynulé v jedno jsou..
...s motýlí noblesou...úsměvy kolem se nesou..:o)))
07.09.2007 17:03:00 | Žqáry