22:34
22:34
Anotace: Opilá tmou, mátožná duše sáhla po peru..
V hlavě mi zvoní němý zvon...
zvoň, jen zvoň...
dál zvoň...
Pro lásku čistou a nejčistčí,
pro lásku, která je ti vším.
Vším, co ti jen láska chystá,
tou velikou, jednou ze sta...
Srdce půl,
v ruce hůl,
chleba a sůl a arizona...
usnul...
láska, jed a smrt,
láskou zhrd...
nebe peklo ráj...
peklo ráj,
peklo a máj...
usedl na kámen smrti,
smyčka utkaná láskou ho škrtí.
na ohni s vodou hrnec,
čouhá z něj kopýtko - srnec...
snad, snad že byl opilý láskou,
skrývá se pod smrti maskou...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk12.04.2008 11:54:00 Puck
No... je minimálně dost zajímavá... pokud chápu tu srnčí nohu správně, je i dost morbidní...
29.09.2007 09:11:00 -Jojo-
Jejda..mhm..je to zvláštní, něco se mi v tom líbí, ale na povrch mi ta básnička přijde takové.. jejda, já ani nevím jak to vyjádřit..první dojem je.. celkem žádný,ale když se do toho začteš.. pochopíš :) Pěkný..
09.09.2007 22:42:00 Já Esther Ruth
Opilá tmou, mátožná duše sáhla po peru..
Zažhnula tón a srdcem začla psát operu=)
