Plané řeči

Jen plané řeči do větru
pronáším uprostřed noci,
ty vedle sedíš bez svetru,
jak Sysifos bez pomoci.

Co když ty řeči chytí,
ten co obsah nepochopí?
Ty jistě budeš žíti,
když jiná se jich chopí.

Poloprázdná sklenička,
se znovu vínem plní
a já ti šeptám slovíčka,
co do konce prstů brní.

Jen škoda, že sedím sám
v té noci pod hvězdami,
možná, že slova povídám,
všem dívkám, jež jsou samy.