Básník vchází do dveří
A nikdo už mu nevěří
V očích zbyly pouze slzy
Ač nemělo vše ho mrzí
Neomlouvá se za své činy
Dávno už má svůj kus viny
Není dítě jak by se zdálo
Měl hodně a teď má málo
Nezbylo mu už vůbec nic
Snad proto že chtěl víc a víc?
Hrál o vše tak jak to bývá
Teď už mu jen papír zbývá
Prostě básník jak má být
Může jen a stále snít
papír už lidstvo dlouho doprovází a přežil technickou revoluci, i básníci přežijí svoje smutky, jsou jako papír
12.09.2007 21:08:00 | Joseline
V téhle hnusné realitě nám už nic jinýho než útěk do svojí vlastní fantazie a vlastního světa nezbívá..je to sice smutný,ale je to tak. Jinak moc povedená básnička :-) a pěkný nápad!
12.09.2007 19:14:00 | andělík
Já za tim někoho vidim... jen tak tě to napadlo? Myslím že je to opravdu dobré..
10.09.2007 17:34:00 | Já Esther Ruth