Šlápoty

Pověz mi nemáš strach z lidí tam venku
a jejich řečí?
Ptáš se co vydrží na věky věků
a už před nimi klečíš.
Nemáš strach, že tě nepochválí
máma a táta
byli dvě hodiny, když jsme se smáli
teď už odbila pátá.
Naše šlápoty už spláchnul déšť
ztratil se ve tmě
a tak znovu tu samou cestu jdeš
hle rub je náhle vně.
Nemáš strach, že někdo umyje si ruce
nad tvým osudem
a kam se odvoláš, když není žádný soudce
tak dlouho tu nebudem.
Když míjíš ceduli Opravy oděvů
máš zvláštní pocit
tušíš, že uvnitř se svlékají ze zpěvů
pro kouzla noci.
Vážně se nebojíš vyšších sil,
špatnosti skryté
v bezmoci přiletí hodný netopýr
oči má zpité.
Jen spi a neboj se hladím ti tvář,
zavřená víčka
spinkej a neboj se však pro to mne máš
jsem tvá životní klička.